Home FITNESS Johnson & Johnson Women’s Challenge Diary: 16.dubna- 30KM

Johnson & Johnson Women’s Challenge Diary: 16.dubna- 30KM

April 16, 2015

Adela Women's Challenge 30km

Nezáleží na tom, kolik měsíců již trénuji, ani na tom, jak intenzivně, či na tom, kolikrát jsem už třicetikilometrový běh absolvovala, vždycky mě naprosto vyřídí. Proto cokoli nad 30 km je pokořeno silou vůle a zdolat zbývajících 12 km, spoléhaje výlučně na tento atribut,  je opravdu dřina.

 

Hyde Park, kde jsem minulou neděli trénovala, je sice nádherný park, není však tak velký, jak si lidé často myslí. Abych docílila  zamýšlené vzdálenosti,  musela jsem jej oběhnout pětkrát. Mnoho možností volby  jsem neměla, protože  v neděli bylo překrásně a park byl doslova  zaplněn lidmi. Když totiž v Londýně neprší (což je skutečně zřídka), je každý, pokud mu to povinnosti dovolí, od rána do večera   venku.  I v mrazivém počasí stačí pár slunečních paprsků a Londýňan vám nadšeně řekne, jak je venku hezky a v restauraci se s chutí  nechá posadit do zahrádky. Britský optimismus je v mnoha ohledech  velice inspirativní.  Moc ráda bych z něho  čerpala více. V daných podmínkách se tedy  má nedělní trasa  skládala z pětkrát  opakovaného, téhož okruhu (optimisticky řečeno!).

 

Běh jsem nakonec úspěšně dokončila, nicméně  krizí bylo tentokrát více, než obvykle.

Po dosažení  21. km jsem si myslela, že to vzdám, na dvacátém třetím kilometru jsem ale už byla optimističtější  (tři doušky iontového nápoje nepochybně vykonaly své). Ovšem na 25. km  mě zasáhla nevídaná krize,  přítomnost lidí kolem mě  dráždila  a doslova jsem se táhla, až  jsem chvílemi měla pocit, že běžím pozpátku.  Přibližně okolo 27. km obvykle chytím druhý dech, tentokrát se však očekávaný impuls jaksi nedostavil a  závěrečné 3 kilometry jsem doslova vydřela silou vůle za nepříjemného doprovodu nastupující a  sílící   bolesti spodní části zad.

 

Při zpáteční cestě z Hyde Parku domů jsem byla odhodlána bojovat v autobusu o sedadlo. Naštěstí nebylo třeba –  byl poloprázdný.  Důkladná sprcha mě dostala z nejhoršího a po ní následující tři litry vody a banán mi zlepšily náladu. Víc jídla jsem ale do sebe nedostala.  Dlouhé trasy jsou opravdu – masakr !!

 

A jak jdou dlouhé běhy vám, finalistky? Přeji vám upřímně, abyste netrpěly jako já! A pokud už taková situace  nastane, vězte, že nejste samy, společně to zvládneme!  Maraton je brnkačka!!

 

Happy running!!

Adela x

 

You may also like